Hobby jako čas


Doba strávená v práci pak pÅ™ipadá tÄ›mto lidem nekoneÄnÄ› dlouhá. I když, to asi každému, ale tÄ›mto lidem dvojnásob. Už se nemohou doÄkat, až filatelista usedne ke svým známkám a rybář vypadne k vodÄ›. Tam, podle nich obou uplynou dvÄ› minutky a už zase musí do práce. Vůbec si nepÅ™ipustí, že tak strávili celý víkend. ÄŒas jim naprosto jinak ubÄ›hne. Ten je pro nÄ› silnÄ› relativní.  

ProÄ se tomu tak dÄ›je je snadné vysvÄ›tlit. PÅ™i provozování jakéhokoli koníÄka, tedy svého hobby, nevnímáme Äas kolem sebe, ale soustÅ™edíme se na sbírku nebo lov. ProstÄ› Äinnost, která nás baví a naplňuje. Na hodinky se skoro ani nepodíváme a až pozdÄ› zjistíme, kolik to vlastnÄ› ubÄ›hlo Äasu. Kdežto v práci, i když je shon, koukáme na hodinky Äasto a tím pádem se to vleÄe a vleÄe.  

práce v kanceláři

Musíme prostÄ› relativitu Äasu uznat. A tím není myÅ¡lena ta, kterou mínil pan Einstein. Kdysi nám to uÄitelé vysvÄ›tlovali tak, že minuta strávená s milou dívÄinu, nebo hochem v případÄ› dÄ›vÄat se zdá naprosto kratiÄká. OvÅ¡em minuta s rukou na rozpálené plotnÄ› je ovÅ¡em nÄ›co naprosto jiného. To se ÄlovÄ›ku zdá, že to nemá konec. Je to samozÅ™ejmÄ› jen obrazné pÅ™irovnání, protože na plotnÄ› neudržíte ruku ani sekundu, natož minutu, ale berte to jen jako takový přímÄ›r.  

chvíle volna

Takže pokud strávíme Äas s naším hobby, je to nÄ›co jiného jako Äas strávený v práci a note bene v takové, kam chodíme opravdu neradi. Například pan úÄetní jménem XY se v práci chytá za hlavu a každá minuta do konce pracovní doby je pro nÄ›j utrpení. Kdežto doma zasedne ke stolu, kde si nachystá papírové vystÅ™ihovánky nÄ›jaké hradu a nyní na tom zaÄne pracovat. Zde mu Äas ubíhá naprosto jinak. Letí jako splaÅ¡ený, jako vítr Äi drak a a není to ani pár sekund, co byl pátek odpoledne. A už je zase pondÄ›lí ráno. Je toto možné? A je to spravedlivé? UrÄitÄ› není, ale takový je život a jen těžko proti tomu nÄ›co udÄ›láme.